U majáku, který hlídá starý Kvasák
článek z Pražského deníku z pátku dne 22. 9. 2006

Urostlý převozník vytesaný z topolového dřeva na pravém břehu Vltavy hledí k Vyšehradu a mává na poutníky u červenobílého majáku. "Vítejte v oáze klidu, sportu a přátelství," řekl by, kdyby uměl mluvit. Prý pomáhal utéct knížeti Horymírovi k Neumětelům. A teď stráží Klub vodních sportů. Útulnou loděnici, kterou před časem nesmetla ani pětisetletá voda, klokotá až nevídaně každodenním klubovým životem. "Pedróóó, pojď mi pomóct," volá od přistávacího plata na řece malá dívenka. Caparti i slovutní rekové - olympijští vítězové, urostlí junáci i pohledné děvy, elektrikář, učitelka i bankéř. Ti všichni se tu potkávají v podivuhodné symbióze. "Ano, mám i seznam členů podle profesí," usměje se klubový manažer Bedřich "Pedro" Dvořák, který spolu s manželkou Jiřinou areálu od nepaměti správcuje.

Loděnici založila pětice vodáckých nadšenců v dubnu roku 1924, kdy si od obce podolské pronajali pozemek. V červnu už stála klubovna i můstek u vody a za rok se tu konaly první závody. Víte, že první průkopníky kanoisty byli trempové? "Jezdili jsme na později zatopený Sejcký ostrov a přenášeli lodě přes Svatojánské proudy," vzpomíná zasloužilý vodák Christian Majer. "Jenže tehdy loď vážila padesát kilo a dneska dvacet." Teď tu mají posilovnu, saunu i umělý pádlovací bazén, dvě hřiště s umělým povrchem, dílnu i ohniště s totemem. "Na skoro amatérský klub to jsou hodně slušné podmínky," tvrdí trenér závodního družstva Libor Dvořák, čtvrtý kanoista moskevské olympiády 1980. Nejslavnější éra klubu se píše krátce po válce, kdy do klubu přišla silná formace z protilehlého smíchovského břehu. Brzák-Felix, Karlík, Holeček, Jindra, Čapek a další patří k nejvýznamnějším postavám české kanoistiky. Některé z nich můžete ještě potkat v klubovně, jak vzpomínají na staré dobré časy. Pod vlastními fotografiemi z olympiád i mistrovství světa.

Ani v těch nových klub se netrpí bídou. Letos získal KVS ve všech kategoriích na mistrovství republiky v Račicích celkem 79 medailí, z toho 23 zlatých. Odchovanci Štěrba s Baťkou se pyšní stříbrem ze čtyřkajaku na račickém mistrovství Evropy. Celkem KVS zdobí dvanáct olympijských medailí! "Nikdy jsme neměli špatné období," těší Pedra Dvořáka, který vychoval už přes stovku reprezentantů. "Jen potřebujeme sehnat sponzora, abychom si mohli dovolit udržet vlastního špičkového závodníka." Ten současný, vicemistr světa v maratonu a republikový medailista Martin Kolanda, trénuje až po práci. A ještě stihne poradit žáčkům. "Začít se musí už brzy, kdy se vyvíjí rovnováha," dodává Pedro Dvořák. Děti si musí jenom koupit vestu, lodě jim tu půjčí. Zkuste se každou středu odpoledne přijít podívat. Klubovým členstvím se chlubí i světoví šampioni v dračích lodích, raftingu a kvadriatlonu. Anebo vodní turisté, kteří týden co týden vyrážejí za putováním po českých i světových řekách. Všichni svorně se scházejí na pravidelné brigády i společenské akce, při nichž vyhrávají Černí šviháci. Klubová kapela, jak jinak.

Tomáš Nohejl

Proč mistři světa radí s financemi nebo vedou hospodu
článek z Pražského deníku z pátku dne 22. 9. 2006

Typický zavilý výraz a mírně nakloněná hlava. Na vodě, při běhu i na běžkách bude pořád vyrovnaným soupeřem komukoliv ze svých svěřenců. Přitom trenér závodního družstva Libor Dvořák byl na své kanoi čtvrtý už na olympiádě v Moskvě 1980. "Zájem o náš sport je trošku menší než za mých časů, ale u nás v klubu to funguje pořád docela dobře," říká. KVS Praha má nejpočetnější sportovní centrum mládeže v zemi. Jak pracuje? Na příští sezonu v něm bude šestnáct, možná sedmnáct závodníků od 15 do 18 let, kanoisti i kajakáři, kteří splnili daná výkonnostní kritéria. Trénujeme denně včetně sobot a nedělí, k tomu závody, soustředění.

Dřete víc než za vaší éry? Trénujeme jinak. Ale snažíme se hodně, což v české kanoistice nebývá zvykem. Chci, aby se naši nejlepší uplatnili i mezi dospělými. Jenže nedávní juniorští mistři světa Machač s Jiráským, nebo evropští šampioni Šlocar s Rajnochem (bratr mladoboleslavského fotbalového stopera) už nejezdí... To mě štve. Přechod z dorostu do dospělých je strašně těžký. Ti, kdo byli zvyklí vítězit, najednou prohrávají a nikdo se o ně nestará. Všechny zajímá jen elitní reprezentace. Kategorie do 23 let moc podporovaná není, možná to je i v trenérech. Ono zkrátka chvíli trvá, než si zvyknete. A většina lidí pak dá přednost práci. Machač dělá finančního poradce, Jiráský má hospodu.

KVS je amatérským klubem, který úzce spolupracuje s USK, resortním centrem. Jste spokojeni? Ti, co končí ve sportovním centru mládeže, by měli v devatenácti postoupit dál. Od letoška nově už v osmnácti. To čeká i mého syna Filipa, jemuž zbývají ještě dva roky na gymnáziu. Má s tím docela honičku. Věřím, že se od nás prosadí tři čtyři lidi. Máme pak s USK zvláštní gentlemanskou dohodu, že podporují některé naše závodníky třeba příspěvky na soustředění. A vy jezdíte na jaře až do Kalifornie. Ale díky našim bývalým členům. Jirka Batlík tam žije, bydleli jsme ve spřátelených vodáckých rodinách. Je to dobrá motivace někam se podívat, poznat jiný životní styl. Letos jsme byli už potřetí, na tři týdny, v osmi lidech.

Postavy KVS Praha, co vstoupily do dějin
článek z Pražského deníku z pátku dne 22. 9. 2006

Christian Majer, zvaný Puňťa, je starší než klub sám. Je mu 83 let. Jeho rodiče zakládali klub. "Ale začali se mnou. Povedl jsem se, tak přišel na řadu klub," směje se. Do loděnice chodí dodnes pravidelně se svou černou fenou Ritou.

František Brzák - Felíček potkal na olympiádě v Berlíně 1936 Hitlera a pohlédl mu do očí. Byl tam čtvrtý a šestý, ale pak se zapsal do historie sportu i jinak. Rok po válce postavil v KVS první pražskou saunu. Jako první ukázal Praze pod Palackého mostem tzv. eskymácký obrat, který se naučil od Eskymáků v Kodani. A pro pražské mistrovství světa 1958 vynalezl systém značení kanoistických tratí albano, který se používá dodnes na všech mezinárodních soutěžích. On sám se vydal na poslední plavbu loni, bylo mu 90. Dlouhá léta žil v Podolí, sám naproti domku svého bratra Jana Brzáka-Felixe, nejslavnějšího českého kanoisty všech dob. Pomáhal dům stavět rukama z kamenů ze Stalinova letenského pomníku, které Brzák dostal za zlaté olympijské medaile.

Jan Brzák-Felix je nejlepším českým kanoistou všech dob. Olympijské zlato získal v Berlíně 1936 na deblu na kilometru se Syrovátkou, triumf obhájil v Londýně 1948 s Kudrnou. Spolu pak získali ještě v Helsinkách stříbro. Brzák dobyl ještě tři tituly mistrů světa. Jako kluk získal přezdívku Felix od postavičky populární kocoura. Synka po něm pojmenoval jeho nástupce Martin Doktor.

Karel Popel byl prvním a posledním českým předsedou Mezinárodní kanoistické federace ICF. Vedl i československou olympijskou výpravu v Oslu 1952. Na jeho počest se jezdí každý rok na jaře Popelův memoriál.

Martin Doktor, dvojnásobný olympijský vítěz z Atlanty 1996, začínal v Sezemicích a teď bydlí v Račicích přímo u kanálu. V KVaSu ale míval svůj věšák v šatně v době studií. Kdykoliv potřeboval a stíhal, stavil se tu na trénink a na kus řeči. Kamarád Petr Klíma je nyní šéfem zlatých českých dragonů, jimž Doktor v závěru sezony vypomáhá.

můj klub: KVS Praha
kanoisti, vodní turisti, dračí lodě
adresa:
rok založení: 1924
počet členů: 350
nejslavnější postavy: Jan Felix - Brzák, Josef Holeček, Alfréd Jindra, Jiří Vrdlovec, Pavel Bednář, Martin Doktor, dnes Martin Kolanda.